Už jako malá holčička jsem vnímala, že svět funguje v určité nerovnováze. „Běž pomáhat mamince, tohle je mužská práce.“ Věty, které formovaly mé chápání světa dřív, než jsem je dokázala zpochybnit.
Když jsem se rozhodla studovat stavařinu, narážky na téma „ženská technice nemůže rozumět“ byly běžnou součástí mého života. Vnitřně jsem věděla, že to není pravda, ale ta slova se ukládala hluboko do mého podvědomí.
V manželství se pak tento vzorec jen prohloubil. Zatímco pro manžela byl jeho volný čas samozřejmostí, já jsem musela žádat, vyjednávat, domlouvat se. „Když jsi se rozhodla být matkou, měla by ses věnovat rodině, ne svým zábavám.“ Další věta, která mě uzamykala v kleci očekávání druhých.
Postupně jsem se proměnila v někoho, kdo tu je především pro druhé. Jako bych měla inventární číslo – židle v kuchyni, konvice na čaj, máma, která se postará. Mé pocity byly brány jako „pseudopocity“, něco, co není potřeba brát vážně.
Má citlivost, kterou někteří nazývali „přecitlivělostí“, byla vnímána jako slabost. Přitom právě tato schopnost vnímat jemné nuance v prostoru, energii a vztazích byla mým největším darem.
V prosinci 2007 jsem se poprvé dostala na přednášku o Feng Shui. Ten moment klíčově změnil můj život. Bylo to jako najít chybějící díl skládačky – něco, co dávalo smysl mé citlivosti na prostor, mé touze po harmonii, mému instinktivnímu pocitu, že naše bydlení ovlivňují naše životy mnohem víc, než si uvědomujeme.
Začala jsem experimentovat s principy Feng Shui v našem domově. Nenápadně, protože manžel, jako většina mužů v té době, těmto věcem příliš nevěřil. A já jsem tehdy ještě neměla sebevědomí prosadit si svou cestu.
Žila jsem v přesvědčení, že nemohu, že on je pánem domova a že já si nemohu prosadit svoji vizi, jako to dělají jiné ženy se zdravým sebevědomím. Moje sebevědomí bylo nalomené, možná dokonce zlomené, a já jsem si teprve musela vybudovat cestu k jeho uzdravení.
Přesto jsem pokračovala ve své tiché transformaci prostoru. Každá malá změna, kterou jsem udělala – přesunutí rostliny, změna barvy polštářů, nové uspořádání nábytku – mi přinášela pocit vnitřní síly.
Začala jsem si všímat, jak jednotlivé prvky v domácnosti ovlivňují nejen můj vnitřní stav, ale i dynamiku celé rodiny. Jak určité prostory podporují komunikaci, jiné klid, další kreativitu. Bylo to jako učit se nový jazyk – jazyk prostoru a jeho vlivu na lidskou psychiku.
Moudrá, zkušená žena vede domácnost jasně a srozumitelně. Uvědomila jsem si, že přestože jsem se snažila dělat to nejlepší, nedokázala jsem to, protože jsem se cítila jako rohožka na boty. Ale s každým novým poznatkem o Feng Shui, s každým experimentem v našem domově, jsem začínala nacházet svůj hlas.
To, co začalo jako fascinace Feng Shui, se postupně rozvinulo v něco mnohem hlubšího. Začala jsem propojovat své technické znalosti stavařiny s intuitivním pochopením energie prostoru. Studovala jsem další směry – baubiologii, psychologii barev, tradiční čínskou medicínu – a postupně vytvářela svůj vlastní přístup.
Uvědomila jsem si, že péče o interiér má přesah do psychologie, dokonce do psychoterapie. Že změnou našeho fyzického prostoru můžeme katalyzovat hluboké vnitřní změny. Že domov může být nástrojem transformace.
Tato cesta nebyla rychlá ani jednoduchá. Trvalo roky, než jsem plně rozvinula koncept Bydlení jako umění transformace. Ale každý krok na této cestě mi přinášel více vnitřního klidu, více sebevědomí, více pocitu, že jsem konečně našla své poslání.
Dnes vím, že má „přecitlivělost“ nebyla slabostí – byla to síla, která mi umožnila vidět a cítit to, co jiní přehlížejí. A díky ní mohu nyní pomáhat ženám vytvářet domovy, které podporují jejich rozkvět a transformaci.
Zajímá vás, jak váš domov odráží váš vztah k sobě a svým hranicím? Stáhněte si ZDARMA diagnostiku „Domov jako zrcadlo“ a objevte, jak váš prostor odráží vaši ženskou sílu a jemnost. Je to první krok k transformaci nejen vašeho bydlení, ale i vašeho vnitřního světa.
S přáním „Bydleme & žijme KRÁSNĚ“
Vaše Iva K. 💃
stavební ing. & interiér. mág v sukních